birth, bebe, newborn

První kroky po porodu vedou na šestinedělí aneb moje cesta z bodu A do bodu B

Před téměř sedmi lety, po mém prvním porodu jsem byla v neuvěřitelné euforii. V tu chvíli jsem ještě nechápala, co přesně se vlastně stalo, a že okamžik na který jsem se chystala dlouhých devět měsíců, byl tu. Ba co víc. Právě jsem ho zažila na vlastní kůži.

Je úterý, krátce před polednem. Slyším dětský pláč následovaný dětským kňouráním. Po chvíli cítím na svém těle tu krásnou váhu, ulepeného a teplého tělíčka mého prvorozeného syna. Hlavou se mi honí změť úlevy, hrdosti sama na sebe i pocitu nejistoty z neznáma.

Co teď?

Asi už jste slyšeli pojem čtvrtá doba porodní. Je to zhruba dvouhodinový úsek od samotného porodu do okamžiku, kdy by novopečená maminka měla vstát z porodního lůžka a přesunout se na oddělení šestinedělí. Samozřejmě za předpokladu, že porod probíhal bez nutnosti císařského řezu. Po těchto dvou hodinách se standardně matce změří krevní tlak, teplota a vyšetří se přes stěnu břišní zavinování dělohy a případné krvácení. A pokud je vše v pořádku, je za asistence porodní asistentky a tatínka dítěte nebo jiného doprovodu, maminka vyzvána, aby se pokusila vstát.

Schválně píšu, POKUSILA. Protože byť se to zdá jako jednoduchá věc, někdy věci nejdou tak jak si představujeme.

Ne, že by se mnělo vždy jednat o nějak náročný výkon ze strany maminky. Každá jsme jiná a každá prožívá samotný porod i zotavení se z něho různým způsobem. Dokonce i žena, která, má za sebou třeba již čtyři porody vám řekne, že pokaždé to bylo jiné.

Můj zcela jedinečný zážitek a zkušenost z prvního stanutí po porodu mě utvrdil v tom, že je potřeba poslouchat své tělo. Nesnažit se pouze vyhovět pocitu, že teď rychle vstanu, půjdu do sprchy a sama po svých se přesunu do pokoje.

Snažte se umlčet váš vnitřní hlas, který vám našeptává. Proboha, jenom aby se mnou neměli moc práce, a abych někoho příliš neobtěžovala.

A teď ke konkrétním radám při prvním vstávání

NIKAM NESPĚCHAT

Vstávání po jakémkoli operačním výkonu, porodu nebo třeba jenom delším ležení je z medicínského hlediska pro člověka poměrně náročné. Únava, krevní ztráta nebo třeba poporodní poranění mohou velmi ovlivnit výsledek vašeho počinu. Rozhodně není nutné na prosbu porodní asistentky „Tak a teď se posadíme.“ zareagovat tím, že vyskočíte z postele.

Nechte si dostatečný čas.

VSTÁVAT PŘES BOK

Pokud to alespoň trochu jde, tuto praktickou radu si zapamatujte i pro vstávání z postele třeba doma. Rozhodně máte vetší naději, že se do budoucna vyhnete bolestem zad nebo diastáze břicha. Při vstávání z postele si nejdříve ze všeho pokrčte nohy. Pomalu se přetočte na bok, spusťte nohy z postele a za pomoci rukou se posaďte do přímé polohy.

HLÁSIT POCITY NA OMDLENÍ, HUČENÍ V UČÍCH NEBO TMU PŘED OČIMA

Znáte to. Nejprve cítíte neurčitou malátnost. Přidává se hučení v uších, a pociťujete, jak vám vyprchává barva z obličeje. Následuje tma před očima, která je většinou také to poslední co si pamatujete.

Vždy jsem byla více či méně „padavý typ“. Už na střední škole si vybavuji momenty, kdy mě učitelky na praxích nebo spolužačky na exkurzích vždy křísily a zvedaly ze země.

Když jsem po svém prvním porodu, měla vstát z porodního lůžka já, zažívala jsem podobné pocity. Snažila jsem se nespěchat, vstávala jsem přes bok, a když už jsem měla pocit, tak teď už to zvládnu – nastala tma. Následující vzpomínka je už jenom taková, že ležím na zemi. Porodní asistentka mi drží zvednuté nohy a mě bolí hlava vzadu na zátylku od toho, jak mi ji můj lehce vykolejený manžel zapomněl přidržet, když mě pokládali celou vláčnou na zem.

OBTÍŽE S DECHEM A ROVNOVÁHOU

Po stanutí vás muže překvapit, že se vám špatně dýchá a že špatně držíte rovnováhu. Bránice se totiž už neopírá o miminko v děloze a chvíli trvá, než se zase budete moci normálně narovnat a pořádně nadechnout.

Dalším krokem bývá přesun do sprchy

Dnes už běžným standardem bývá, že součástí porodního boxu nebo minimálně samotných porodních sálů je i sprcha, kde má žena možnost se po porodu vysprchovat. Samozřejmě ne každá porodnice, tuto možnost poskytuje už na porodních sálech. Může se stát, že se zkrátka do sprchy dostanete až na oddělení šestinedělí, kam vás převezou na vozíku nebo dovedou po svých, tak jak jste, rovnou ze sálu.

Za mě samotnou, je rozhodně výhodou pokud se máte možnost vysprchovat hned. Představa, že v propocené, špinavé košili a s jednorázovými podložkami mezi nohama absolvuji cestu kamkoliv jinam než pod proud vody je mi značně nepříjemná.

Pevně věřím, že každá porodní asistentka, vám řekne, jak máte tento, na první pohled jednoduchý úkol, zvládnou. Není, ale myslím na škodu, připravit se předem, a vědět co vás vlastně čeká.

  • Do sprchového koutu vstupujte se vším, co máte mezi nohama. Ve stoje okamžitě začnete krvácet a není nic nepříjemnějšího, než když ucítíte, jak pramínek krve stéká po vašich nohách až na podlahu. 
  • Rozhodně doporučuji si do sprchy kleknout. Složit se v takto stísněném prostoru rozhodně není moc vhodné. 
  • Dále, i když rozhodně nepatříte mezi otužilce a běžně si dopřáváte sprchu horkou vodou, tak aspoň v tomto případě udělejte výjimku. Z teplé vody se vám může začít motat hlava a první pomoc, kterou mi před lety poskytla má kolegyně a dobrá kamarádka, která mi byla u porodu, spočívala v osvěžení tak ledovou vodou, že jsem měla strach, že na mně bude jinovatka. Musím ovšem uznat, že to mělo kýžený výsledek. Neomdlela jsem.
  • Součástí akce sprcha, bývá i doporučení – zkuste se vymočit. Někomu to může připadat nepříjemné a nehygienické, ale pokud tento úkol nezvládnete na běžné toaletě, dejte této variantě šanci. Po porodu jsou svaly pánevního dna namožené a unavené. Rodidla a okolí ústí močové trubice značně citlivé a často i oteklé. Proto vás může tento úkol stát nemalé nervy. Pokud se to nepovede hned, nevěšte hlavu. Zvyšte přísun tekutin a potřeba se dozajista dostaví. Po porodu vás porodní asistentka informuje o tom do kdy (obvykle do 6 hodin od porodu) je nutné potřebu vykonat. Pak už by mohly nastat komplikace, které by bylo nutné řešit cévkováním.

Konečně do postele

Závěrečný úsek vaší cesty bude přesun k posteli na pokoji šestinedělí. Vaše osobní věci a taška, se kterou jste přišla, bývá často už nachystaná porodní asistentkou na pokoji, nebo ji vezme při cestě s vámi. V závislosti na stavebních dispozicích každé porodnice, jsou ženy někde standardně převáženy na kolečkových křeslech a jinde je možnost dojít po svých. Pokud se však na cestu po svých netroufáte. Řekněte to.

Není se za co stydět.

Rozhodně je lepší variantou nechat se odvézt, než mít otřes mozku z pádu na zem.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.